Často jsem přemýšlela nad tím, kam mě povede čas. Co bude po střední škole, s kým budu neustále v kontaktu a nebo s kým se mi naopak kontakty úplně vytratí. Jednoduše, jak bude asi vše vypadat. Asi to zná každý, je to přeci jen taková běžná záležitost v našich životech – přemýšlení o budoucnosti. A je neskutečné jak čas běží a vše to, nad čím jsme doposud přemýšleli jako o budoucnosti se najednou stává přítomností. Kolikrát slyším ve svém životě věty typu: ,, Když mi bylo patnáct, tak jsem si myslela, že na sto procent půjdu na vysokou. No a teď vím, že na vysokou určitě nehodlám jít.“ My vlastně tak nějak předbíháme budoucnost našimi myšlenkami o tom, jaká bude. Ale mezitím čas běží a naše plány a vize se mění den ode dne v přítomnost a nakonec minulost.

Proč se nad tím vůbec pozastavuji? Přemýšlím totiž nad tím, jak jsem si kdysi představovala to, co bude. Mé plány byly docela klasické a jednoznačné. Dodělat pokud možno střední školu, poté se s trochou štěstí dostat na vysokou školu a nějakým způsobem ji dostudovat, najít si fajn práci a tak dále. Zná to skoro každý. Teď se na to vše zpětně dívám s úsměvem. Co jsem proboha čekala?:-) Co my všichni vlastně čekáme? Že nám život sám vysype esa z rukávu a budeme žít život jako z filmu? Samozřejmě pár jedincům s kusem štěstí, se někdy to štěstí vysype samo do hrsti. Ale to je podle mě nuda. Neříkám že život plný skvělých prožitků a splněných přání nelze mít. To ani náhodou. Jde to. Ale chce to snahu !!

Je docela dost šílené, jak se vše mění. Hrajeme si na schovávanou s kamarády ze školky no a najednou děláme maturitu. Rosteme tak moc rychle. A proto je třeba dělat vše, co jen můžeme !! Já bych před rokem ani neuvěřila, že právě teď budu sedět v kavárně v Anglii a psát tento článek. A teď můžu opravdu uznat, že maminka měla vždy pravdu, když říkala, že když se nebudu snažit, tak nemůžu od života čekat nějaké zázraky. Věřte, že dosáhnout cílů je to nejlepší co pro sebe a svůj život můžete udělat. Nic nepříjde samo. Nikdy! Snažme se o to, aby jsme přemýšleli o budoucnosti, udělali pro ni něco a poté zpětně vzpomínali, že jsme prožili to, co jsme si přáli. Protože to, co je v životě nejdůležitější, je podle mě myšlenka, že jsme prožili opravdu hodnotný život plný krásných vzpomínek.

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Přísloví, které zná snad každý již od svého dětství. Slyšela jsem ho za svůj život několikrát jak od svých rodičů tak od učitelů a dokonce i přátel. Ale nikdy jsem nad ním nepřemýšlela tolik, jako teď. Dennodenně se potýkáme se strachem, ať už menším či větším. Je to přirozená věc, která ke každému z nás patří. Bez strachu by totiž neexistovaly cíle. Ale co když se strachem přece jen dokážeme projít překážky a dosáhnout toho, co chceme? Vždyť proč by jsme nemohli do lesa i přes to, že se bojíme a pulzuje v nás nervozita? (Samozřejmě vím, že je to jen přísloví, pouze se nad tím pozastavuji).

Já osobně mám strach. Každý den, několikrát. Říkám si  : Co když to a tamto nebude vycházet ? Co budu dělat když se mi to nevydaří? Budu v háji ? .. A myslím, že podobné myšlenky má úplně každý. Jen bych chtěla říci, že by jsme se toho neměli obávat. V dnešní době vidím všude kolem mě nápisy a různé články o tom, jak je nutné se strachem bojovat a nenechat ho v nás proudit. Nebo se strachu postavit čelem. Ale proč? Samozřejmě bát se všeho a pořád a kvůli tomu si neplnit své sny a touhy je naprostá blbost. Ale proč to z hlavy mazat úplně? Vždyť kolikrát mi strach dokázal pomoct. V tom, abych věci dělala lépe, abych se nevzdala a pokračovala a abych se snažila. Není to snad pravda, že strach nás popohání dál a dál ? Tak proč se neustále každý snaží tento přirozený pocit mazat? On stejně v hlavě zůstane a postupem času myšlenky dožene.. Vždyť i s váháním a trochou strachu v sobě můžeme vytvořit úžasné věci.

V srpnu mě čeká cesta do Anglie. Budu tam se svým přítelem několik měsíců. V hlavě se mi honí strašidelné scénáře o tom, jak to může dopadnout. Ale jsou to pouze myšlenky, které má každý před tím, než se stane něco nového, co třeba nikdy nezažil. A já jsem za ty myšlenky dokonce i ráda. Protože tento strach mi sice ukazuje to zlé, co může nastat ale zároveň i to, co můžu překonat sama v sobě. A buď těm ustrašeným myšlenkám podlehnu a na vše se vykašlu (což je blbost) a nebo se jimi budu  řídit a nechám je mě uhánět kupředu.

Tím vším jsem jen chtěla říct, že i když se bojíte, tak „do lesa“ můžete dojít úplně stejně jako ten, který se vůbec nebojí. Kolikrát ten, který „nezná“ slovo STRACH, zakopne hned o první kořen u lesa  ..

PS : Je to samozřejmě pouze můj názor ..

Člověk, který nemyslí sám za sebe, nemyslí vůbec.  – Oscar Wilde

Kolikrát jsem si říkala, že štěstí se přede mnou ukrývá, že už nemá cenu doufat a snažit se věci zlepšit. A myslím, že v tomhle jsem nebyla sama. Jen si teď kladu otázku, proč jsem měla strach si to štěstí sama vytvořit? Zní to komicky – vytvořit si štěstí .. Jenže ona je v tom docela ukrytá pravda.

Zkusím vám to přiblížit na obyčejném příkladu. Na jedné straně je slečna, která je nespokojená se vším, co má. Nelíbí se jí její vzhled, postava, nesnáší svůj životní styl a pořád jen sní o tom, jak by chtěla každý den vylepšit a být šťastná. Ale ve skutečnosti pro to nedělá vůbec nic. Na druhé straně je spokojená, smířená slečna, která se sama sobě líbí. Vidí své vady, ale připustí si, že je má každý člověk na světě . Svůj životní styl nekritizuje, protože si ho tvoří podle toho, aby se ji co nejvíce líbil. A ví, že když bude neustále nespokojeně fňukat, tak k ničemu nedojde. Která z těch dvou se bude mít asi lépe ? Chci tím říct, že pokud si nepomůžete sami, štěstí k vám jen tak nepříjde. Baví vás malovat?No tak malujte!Těší vás, když si sednete na louku, pustíte si hudbu a přemýšlíte? Tak jen běžte a užijte si tuto pohodu, která vás uspokojí. Máte sen, že chcete žít zdravě a pro své tělo něco dělat každý den? Co vám brání v tom si pokaždé ráno jít zaběhat?Je to jen o tom, chtít se mít dobře a udělat pro to vše co jen jde. Nečekejte na to, že někdy snad bude líp. To určitě nebude, když své cíle podceníte a nebo se na ně vykašlete. Opravdu se zamyslete a řekněte si, co by vás mohlo udělat šťastným člověkem. Určete si své priority, podívejte se na sebe z trochu jiného úhlu kterým je podpora sebe samého. Zkuste se pustit do toho, co jste vždy chtěli, ale ze strachu jste se toho vzdali. Uvidíte, že až to dokážete, hned se budete mít radši a budete na sebe pyšní. Protože pokrok pro své dobro je pokrokem ve všem ostatním co děláte.

Snad se mi podařilo trochu přiblížit to, co jsem chtěla. Napsala jsem tento článek z důvodu, že jsem ještě nedávno byla nespokojená úplně se vším co jsem měla, nebo co jsem dělala. Jenže jednoho dne už mě to začalo štvát a jednoduše jsem si řekla DOST. A můžu říct, že teď je mi opravdu dobře :).

Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jen existuje. – Oscar Wilde