Jednou z vlastností, které na druhých umíme ze všeho nejvíce ocenit je jejich upřímnost. Protože je to vlastnost, která každého nějakým způsobem tvoří a kterou je jen sám sebou. Kdykoliv se s někým novým setkám, zaměřím se hlavně na to, jestli se chová přirozeně a je pravdomluvný. A myslím, že skoro každý dá na tento první dojem. Pokud z toho druhého vyzařuje pravda, tak je to jen další krok k tomu, abychom ho blíže poznali. Což vede například k poznání nové přítelkyně a nebo nalezení skvělého kamaráda.
Ne vždy tomu ale tak je. Čím dál častěji se snažíme působit tak, jak to po nás společnost požaduje. Máme na sebe čím dál větší nároky. Stačí se podívat do časopisů a nebo na sociální sítě. Jsou přeplněny nenápadnými ukazateli jak by jsme se měli vypadat a jaké chování je od nás očekáváno. Ženy by na sobě měly pracovat, aby měly postavy jako lusk a vypadaly úchvatně. Muži by zase měli mít takovou práci, která jim vynese velké množství peněz, za které může obstarat celou rodinu – jinak je přeci žádná normální žena nebude chtít!
A těchto návodů na „plnohodnotný život“ podle společnosti je neskutečně moc. Ale stále mi v nich něco chybí. Kde se kdo zmiňuje o tom, aby jsme jednali tak, jak to cítíme sami a jak je nám to přirozené? Nezmiňuje se o tom skoro nikdo. A je to taková škoda, že tahle podpora okolo nás chybí! Protože v poslední době se většina z nás těmito taháky z časopisů a facebooku a instagramu řídíme – a ani o tom kolikrát nevíme. Děláme to, co je od nás očekáváno, myslíme tak, jak se to ostatním líbí a konáme tak, jak to jiným prospívá. Místo toho, aby jsme se chovali bezprostředně se chováme tak, jako většina ostatních. A je mi to hrozně moc líto. Protože věřím že v každém z nás je něco originálního a jedinečného. Něco, co nikdo jiný nemá.
Ale i přes ten veškerý nátlak od společnosti vím, že v každém z nás ta přirozenost jistým způsobem je. Protože doma v soukromí nás přece nikdo nevidí. A tvoříme naši upřímnou osobnost, protože děláme věci, které nás baví a o kterých nikde jinde nemluvíme. Ať už jde o to, že sledujete absurdní seriál, který by podle vás každý zkritizoval a nebo malujete obrázky, o kterých se stydíte něco vůbec říct, protože jsou až moc zvláštní. Ale tyhle zájmy se v naší osobnosti hodně odrazí, protože je máme rádi a věnujeme jim nějaký čas. A je skvělé, že máme tuto volnost tvořit a dělat to, co nás baví !
V dnešní době je napodobování se a snaha být někým jiným docela velikým tématem. Tak zkusme to téma prolomit. Chovejme se tak, jak je nám to přirozené. Dělejme věci, které nás zajímají a odráží v nás štěstí. A mluvme o nich s ostatními. Zbavme se obav z toho, že nás někdo odsoudí a zkritizuje. Vždyť je to náš život, který si sami utváříme !
SNAŽME SE O TO, BÝT SAMI SEBOU :)!
„Napodobování a obdiv se rozšířily nejprve na krásná těla a pak se šířily stále dál až na krásné duchy. Ti přivedli dovednost, jak vyprazdňovat slušně ve společnosti hlavu, aby to vypadalo, že je ještě plná, tak daleko a k takové soustavnosti, jak jen to šlo.“ – Georg Christoph Lichtenberg
