Často jsem přemýšlela nad tím, kam mě povede čas. Co bude po střední škole, s kým budu neustále v kontaktu a nebo s kým se mi naopak kontakty úplně vytratí. Jednoduše, jak bude asi vše vypadat. Asi to zná každý, je to přeci jen taková běžná záležitost v našich životech – přemýšlení o budoucnosti. A je neskutečné jak čas běží a vše to, nad čím jsme doposud přemýšleli jako o budoucnosti se najednou stává přítomností. Kolikrát slyším ve svém životě věty typu: ,, Když mi bylo patnáct, tak jsem si myslela, že na sto procent půjdu na vysokou. No a teď vím, že na vysokou určitě nehodlám jít.“ My vlastně tak nějak předbíháme budoucnost našimi myšlenkami o tom, jaká bude. Ale mezitím čas běží a naše plány a vize se mění den ode dne v přítomnost a nakonec minulost.

Proč se nad tím vůbec pozastavuji? Přemýšlím totiž nad tím, jak jsem si kdysi představovala to, co bude. Mé plány byly docela klasické a jednoznačné. Dodělat pokud možno střední školu, poté se s trochou štěstí dostat na vysokou školu a nějakým způsobem ji dostudovat, najít si fajn práci a tak dále. Zná to skoro každý. Teď se na to vše zpětně dívám s úsměvem. Co jsem proboha čekala?:-) Co my všichni vlastně čekáme? Že nám život sám vysype esa z rukávu a budeme žít život jako z filmu? Samozřejmě pár jedincům s kusem štěstí, se někdy to štěstí vysype samo do hrsti. Ale to je podle mě nuda. Neříkám že život plný skvělých prožitků a splněných přání nelze mít. To ani náhodou. Jde to. Ale chce to snahu !!

Je docela dost šílené, jak se vše mění. Hrajeme si na schovávanou s kamarády ze školky no a najednou děláme maturitu. Rosteme tak moc rychle. A proto je třeba dělat vše, co jen můžeme !! Já bych před rokem ani neuvěřila, že právě teď budu sedět v kavárně v Anglii a psát tento článek. A teď můžu opravdu uznat, že maminka měla vždy pravdu, když říkala, že když se nebudu snažit, tak nemůžu od života čekat nějaké zázraky. Věřte, že dosáhnout cílů je to nejlepší co pro sebe a svůj život můžete udělat. Nic nepříjde samo. Nikdy! Snažme se o to, aby jsme přemýšleli o budoucnosti, udělali pro ni něco a poté zpětně vzpomínali, že jsme prožili to, co jsme si přáli. Protože to, co je v životě nejdůležitější, je podle mě myšlenka, že jsme prožili opravdu hodnotný život plný krásných vzpomínek.